O Dakaru, technice a SIGMA objektivech
Dakar
Jedná se o jednu z nejnáročnějších motoristických soutěží na světě. Tento rok se pokusilo 7 500 kilometrů dlouhý závod dokončit přes 300 závodníků či posádek. Od roku 2020 se koná v Saudské Arábii, kam se rallye přesunula z Jižní Ameriky. 13 dní trvající boj mezi závodníky není výzvou jen pro ně samotné a organizátora, ale v motorsportu se jedná o jednu z nejvyšších met, které se dá dosáhnout. Dakar stojí hrdě po boku závodů Formule 1 a mistrovství světa silničních motocyklů.
Nějak takhle tedy vnímám Dakar já osobně. Letošní ročník byl můj teprve druhý závod a ještě před odjezdem jsem hodně přemýšlel, jestli bylo potvrzení účasti dobrý nápad. Bohužel není Dakar na špici jen v motorsportu, ale i v ceně, kterou účast fotografa stojí. Cenovka se pohybuje někde okolo 270 000 Kč, a to zatím nemluvím o vybavení. Dakar fotím pro Mariana Chytku, který se svým MCH Photo objel už celou dekádu tohoto závodu a patří tak mezi absolutní fotografickou špičku v bivaku. Být v profesionálním týmu má opravdu mnoho výhod, které spočívají zejména v obrovském přísunu rad a zkušeností. Zároveň jsou ale kladené také velmi vysoké nároky na výstup, a ten je na této úrovni velmi spojený s technikou.
Loni jsem zápasil s objektivy 200-500mm f/5.6, které nenabízely dostatečně atraktivní výstup. Klasický 70-200 f/2.8 mi přišel na tento typ závodu příliš krátký. Po dlouhém zkoumání jsem objevil poslední verzi Sigmy 120-300mm f/2.8 a bylo vymalováno. Je pravda, že jsem byl maličko nervózní, když jsem se na poslední chvíli rozhodl změnit svůj set-up pro Dakar. Nicméně jsem dostal týden na vyzkoušení a přišlo mi, že by to mohla být opravdu vhodná volba, a tak jsem šel do rizika. Reálně jsem nakonec nasadil objektiv každý den do akce a zpětně se tento “risk“ opravdu změnil v zisk. Prapůvodně jsem měl v plánu vzít konkurenci v podobě 200-400mm F/4, SIGMA 120-300 je však o 6 cm kratší, a i když má téměř identickou váhu lehce přes 3 kila, má lépe vyřešené těžiště, a tak se s objektivem znatelně lépe pracovalo. Spolu s lepším rozsahem a světelností je to tak za mě určitě lepší volba. Nebudu zapírat, že jsem první dva dny bojoval s obráceným zoomovacím kroužkem, ale rychle jsem si zvykl a nezaznamenal tak žádnou jinou komplikaci. Objektiv prošel za tu dobu opravdu drsným prostředím plném prachu a je opravdu velmi příjemné překvapení, že při otáčení jak ostřícím tak zoomovacím kroužkem nevydává žádné zvuky v podobě skřípajícího písečného prachu, který se dostane opravdu všude. Motorsport fotím asi 10 let a myslím, že jsem konečně objevil svůj malý sen v podobě dostatečně dlouhého světelného zoomu.
Druhým objektivem byla SIGMA 135 f/1.8. Sklo jsem si bral zejména na life-style a portréty. Mám doma i Sigmu 105 f/1.4, jenže bych nebyl jediný, kdo si bere tuto legendu s sebou, a tak jsem volil raději 135. Nedalo mi to a musel jsem jej vyzkoušet i v akci hned první den a je neuvěřitelné, jak dobře tohle sklo pracuje. Jen bych ještě připomněl, že je ke svým parametrům velmi kompaktní. Asi by zde nebylo vhodné posuzovat rychlost ostření, neměl jsem ale jediný problém ani při focení zmíněné akce. Což bych u takhle dlouhého skla se světelností 1,8 opravdu nečekal. Navíc hloubka ostrosti mi na vzdálenost 15-30 m vyhovovala na tolik, že jsem měl opravdu ostré jen to, co jsem potřeboval. Když jsem Sigmu zkoušel při focení portrétů, uvědomil jsem si, jak moc ovlivňuje technika radost z focení. Ten pocit, kdy se člověk podívá na fotku na displeji a vykouzlí vám úsměv na rtech, je opravdu k nezaplacení.
Bude to zvláštní přirovnání, ale přirovnal bych Dakar k focení svateb. Určité okamžiky se nebudou už nikdy opakovat. Závodníka vidíte na etapě pouze jednou denně a máte tak pouze jednu možnost jej vyfotit, stejně jako máte jediný pokus pro první polibek novomanželů. Tuhle chvíli nesmíte prošvihnout a musím říct, že jsem strašně rád za oba objektivy, protože jsem věděl, že se na ně můžu spolehnout.
Fotogalerie