Zdeněk Dlouhý na cestách po NYC
SIGMA fp L a ZD-foto na cestách po NYC
Zdravím milý čtenáři,
jak jsem již referoval na mých stránkách, chtěl bych se podělit o mou cestu do NYC a o tom, jak jsem se sžil s nejmenším FF fotoaparátem na trhu. Rád bych tento článek věnoval SIGMA CZ/SK a jejich fotoaparátu SIGMA fp L.
Jako vždy nečekejte, že budu psát o podrobných technických parametrech tohoto fotoaparátu. Ostatně ty se dají nalézt kdekoliv na Googlu. Budu psát spíše o tom, jaké to je cestovat po USA a mít s sebou fotoaparát, o kterém se říká, že je přímo stvořen pro street art fotografii.
Kde jinde bych tedy začal… než u samotného balení si věcí na cestu. Vzhledem k tomu, že jsem letěl jen na krátkou dobu, tak jsem byl omezen váhovým limitem příručního zavazadla. Ten, kdo takto cestuje, ví, že 8 kg na příruční zavazadlo je opravdu málo a krom pár osobních věcí se vám do kufru skoro nic dalšího nevejde. Zde je první vyzdvižení pro fp L, protože 375 gramů pro váhu těla je naprosto úžasných. Musel jsem připočítat 405 gramů pro objektiv SIGMA 65 mm F2 DG DN Contemporary, ale i tak je až neuvěřitelné, jak je fotoaparát vyroben. Dokonalé zpracování ve všech detailech je opravdu znát, takže i když se jedná o takhle malý foťáček, máte skvělý pocit z té dokonalosti, kterou držíte v ruce.
Po počátečních peripetiích jsem se konečně dostal po 25 hodinách cesty do USA. Všem vám samozřejmě přeji hladký let a žádné problémy, ať už letíte kamkoliv, ale u mě se to vše pěkně sešlo – zpožděný odlet z Prahy, letadlo z Frankfurtu do Philadelphie, které po mém příletu už z Frankfurtu odletělo, shánění nových letenek, čekání na náhradní spoj a samozřejmě všude velmi důkladné kontroly. Těch jsem si užil asi pět plus samotný velmi podrobný výslech při vstupu na americkou půdu ….
O časovém posunu se asi rozepisovat ani nebudu, protože kdo zažil takové cestování, ví, jak náročný je takzvaný jet-lag. Naštěstí po příletu mě čekal odvoz a já se mohl v klidu vyspat a trochu se srovnat na další den. Vezl jsem si sebou jen pár osobních věcí, ale hlavně svou Sigmu a dvě náhradní baterky, kterých nakonec vůbec nebylo třeba. Foťák si skvěle poradí i s jednou baterií na celý den. Popravdě já „jen fotil“, takže náročnost nebyla taková, jako kdybych natáčel videa.
Moje první zastávka po příletu byla Philadelphie.
Jako milovník filmů jsem jednoduše musel navštívit toto krásné Philadelphia Museum of ART. Celý svět ho zná. Trochu vám napovím…. Rocky Balboa?
V tento moment se musím trochu zastavit a přiblížit, co vlastně fp Lko nabízí za snímač, respektive za rozlišení. Těch 61 Mpx rozlišení je naprosto úžasných. Nabídne vám totiž tolik detailů, které byste u jiných fotoaparátů těžko hledali.
Osobně jsem slyšel názory a dezinformace o tom, jak je potřeba mít speciální a drahé objektivy na takové rozlišení, ale nevěřte tomu. SIGMA nabízí objektiv 65 mm za necelých 20 000 Kč, který je schopen perfektně zpracovat plných 61 Mpx.
Philadelphie je opravdu velká a moje krátká doba pobytu by mi nestačila na celou prohlídku. Co jsem si taktéž ve Philadelphii nemohl nechat ujít, byla návštěva nejstarší ulice v USA Elfreth's Alley. Nechci dělat přednášku o historii, ale jedná se o nejstarší obývanou ulici v celých Spojených Státech a je opravdu nádherná.
Důvodem proč o tomto místě mluvím je jedno velmi milé setkání. Jsem přece jen portrétní fotograf a bylo by velmi zvláštní, kdybych si nepřivezl aspoň jednu fotografii nějaké pěkné slečny.
Další na řadě je postřeh z focení lidí. Zde si u mě Lko opět ostudu neudělalo a přes prvotní stud a ostych, jsem s touto krásnou mladou slečnou nafotil pár snímků. Ono, když vám někdo řekne, že je fotograf a drží v ruce takového prcka jako je fp L, opravdu to moc důvěry nevzbouzí.
Bohužel, nejen u nás všeobecně platí – čím větší foťák, tím větší fotograf.
Nakonec po krátkém rozhovoru a povzbuzení důvěry svolila k pár fotkám. Překvapilo mne, že při ostření si SIGMA držela ostrost oka, i když je vlastně oko zavřené. Vím, že u jiných fotoaparátů je s tímto trochu problém a ve chvíli, kdy vám modelka zavře oči, začne ostření zmatkovat a hledat. Dalším opravdu příjemným překvapením byl objektiv samotný. Jak jsem již zmiňoval, používal jsem převážně 65 mm. Skvělé sklo… Ani krátké, ani dlouhé, jednoduše akorát k focení vlastně čehokoliv, a to nejen lidí a portrétů.
Ani nevím proč, ale teď mi vlastně došlo, o čem jsem zatím nemluvil. Matně si totiž vzpomínám, že párkrát se stalo, jak jsem všude chodil jen s batohem a foťákem přes rameno, že jsem s Lkem sem tam zavadil o nečekanou překážku. Určitě nechci nikoho nabádat, aby úmyslně zkoušel, co foťák snese, ale věřte že toho vydrží celkem dost. Zpracování je takové, že i při menší nehodě není na fotoaparátu vidět, že by nějak trpěl, a to ani v písku na Coney Islandu v Brooklynu. Svou cestu jsem musel v červenci odložit kvůli zdravotním problémům, a tak mimosezónní, byť krásné říjnové počasí, občas zvedlo trochu písku na pláži… Ofoukat, očistit a může se fotit vesele dál.
Další zastávkou v Brooklynu před finále v podobě Manhattanu musel být samozřejmě Brooklyn Bridge. Zde jsem se prvně na své cestě opravdu zastavil a v klidu si prošel pobřeží s úžasným výhledem na mrakodrapy na druhé straně řeky (East River). Ten pohled vás opravdu ohromí a donutí přemýšlet. Na jednu stranu je to až děsivě stresující, množství lidí, hluk, budovy, mrakodrapy, zapadlé uličky,...
Když se ale člověk nadechne a zastaví myšlenky v hlavě, je to úžasný pocit. Nikdy jsem si nemyslel, že se do USA dostanu a tohle uvidím. Přeji tento zážitek každému, kdo má aspoň trochu odvahy vystoupit ze své komfortní zóny a chuť zažít něco nového. Je to jako když si otevřete balíček chipsů. Sníte jeden a pak už nemůžete přestat.
Další a poslední den mě čekal Manhattan. Moje noční můra … Svěřím se vám s tím, že mám strach z velkého množství lidí na jednom místě a představa, že musím byť jen do Prahy na Václavské náměstí, je pro mně opravdu frustrující myšlenka.
Další ráno jsem se zhluboka nadechl a vyrazil vstříc velkoměstu.
Možná trochu předčasně, ale tady bych chtěl své psaní už ukončit. Myslím si totiž, že další fotografie už nepotřebují komentář. Snad jen na závěr pár slov o fp Lku. Za těch pár dní sem zažil a viděl opravdu hodně věcí a se SIGMA fp L v ruce jsem vyfotil nespočet fotek. Fotil jsem snad ve všech možných podmínkách. Přes den ostré slunce ve Philadelphii, neony osvětlené ulice Manhattanu, deštivé počasí v Syracuse, prach z písku na pláži Coney Islandu v Brooklynu. SIGMA mě nikde nenechala na holičkách a jako fotograf mohu tento fotoaparát jen doporučit.
Fotoaparát od SIGMY je opravdu povedený kousek techniky, který je schopen nabídnout víc než by člověk čekal a ten, kdo se rozhodne si tohoto prcka pořídit, bude překvapen co vše s ním dokáže.
Děkuji tak zástupcům ze SIGMA-foto.cz za tuto možnost vyzkoušet si jaké to je cestovat se SIGMA fp L a děkuji všem, kteří se ve čtení dostali až sem.
S pozdravem Zdeněk Dlouhý – foto
Fotogalerie